Kliknutím na Přijmout cookies dáváte souhlas s uložením vybraných cookies (nutné, preferenční, výkonnostní, marketingové). Cookies používáme pro lepší fungování našeho webu, měření jeho výkonnosti a cílení a personalizaci reklam. To jaké cookies budou uloženy, můžete svobodně rozhodnout pod tlačítkem Upravit nastavení.
Prohlášení o cookies.
Kdo jsou Baptisté
Slovo baptist znamená v angličtině křtitel. Jan Křtitel (John the Baptist) byl první člověk, který křtil. Pokřtil také Ježíše Krista, který poté shromáždil 12 učedníků Jana Křtitele, a tak založil první církev. Tato církev šířila evangelium a po smrti Ježíše Krista zakládala další církve v nových městech. A děje se tak stále. Po celém světě jsou církve, které jsou podobné té, kterou založil Ježíš. Baptistické církve věrně učí Bibli a křtí věřící stejným způsobem jako Jan Křtitel.
Baptistické shromáždění o. p. s. je nezávislou církví nefinancovanou státem. Od počátku je podporováno pouze dobrovolnými dárci.
Slovo „baptism“ je anglický výraz pro křest. Sloveso „baptize“ je odvozeno z řeckého „baptizo“, které znamená „ponořit do vody“. Je to symbolický akt, poprvé vykonaný Janem Křtitelem. Tento úkon byl po celé dějiny křesťanství charakteristickým znakem všech pravých novozákonních církví. V současné době existuje na celém světě velký počet křesťanských církví, které se nazývají „baptistickými církvemi“. Církve s věroukou, kterou vysvětlujeme v tomto článku, existovaly již od dob Ježíše Krista, i když ne vždy používaly název „baptistické“. V našem krátkém výkladu bychom vám chtěli stručně přiblížit základní věrouky baptistů.
Čemu věříme, základní doktríny naší víry
Bible
Věříme v Bibli Svatou jako v nadpřirozenou knihu, která je opravdovým Slovem Božím a která je v 66 knihách úplným, konečným a dokonalým zjevením Boží vůle člověku. Věříme, že autorem Bible je Boží Duch Svatý.
Bible je nejvyšší autoritou ve všech aspektech naší víry.
II. Timoteovi 3:16,17; II. Petrova 1:19-21; Žalm 119:89; Židům 4:12; Izaiáš 8:20; Římanům 15:4
Bůh
Je jenom jeden věčný Bůh, který existuje ve třech osobách: jako Otec, Syn a Duch svatý. Jsou jedním a jsou si rovni v úplné božské dokonalosti. Ježíš Kristus je Bůh v lidské podobě.
Efezským 4:6; Exodus 20:2-3; Jan 4:24; I. Timoteovi 1:17; Římanům 11:33; Žalm 90:2
Spasení
Věříme, že spasení je Boží milostí a zdarma jej může získat každý člověk skrze evangelium. Bůh dal světu svého jediného Syna a každý, kdo v Něho uvěří, bude spasen. Kdo však v Něho neuvěří a odmítne milost nabízenou Bohem, bude oddělen od Boha a po své fyzické smrti bude uvržen do pekla. Jestliže tedy činíme pokání (upřímně vyznáme svou hříšnost vůči Bohu) a přijmeme Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele, získáme věčný život a už nikdo a nic nás z Boží ruky nevytrhne. Spasení je věčné.
Jan 3:15,16; Jan 10:27-30; I. Petrova 1:5; Římanům 10:1-13; Jan 1:12; Jan 5:24
Křest
Věříme, že křest symbolizuje evangelium; to jest, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, byl pohřben a vstal z mrtvých. Stejně tak symbolizuje u věřícího (spaseného člověka) smrt starého života a vzkříšení k novému životu. Proto jediným způsobem křtu je úplné ponoření do vody.
Křest začal Janem Křtitelem a Ježíš akceptoval tento křest (sám byl pokřtěn) a založil první církev z těch, kteří byli pokřtěni Janem. Křest je pouze pro ty, kteří jsou spaseni. Autoritu k provádění křtu má církev.
Římanům 6:4,5; Matouš 3,8; Efezským 2,8-9; Efezským 1; Matouš 28:19,20
Církev
Církev je společenstvím spasených a pokřtěných věřících, jejímž cílem je šířit evangelium, křtít nové věřící a zakládat nové církve po celém světě. Tato činnost vychází z pokynů Ježíše Krista, jež svěřil první církvi, kterou založil během svého působení na Zemi. Aby se člověk mohl stát členem církve, musí být spasený a pokřtěný podle Bible. Věříme a učíme, že každý místní novozákonní baptistický sbor je nezávislé shromáždění.
Efezským 3:21; Matouš 16:18; Skutky 16:5; Skutky 2:47; Koloským 1:24; Skutky 11:22; I. Timoteovi 3:15; Efezským1:22; Skutky 8:1
Svoboda svědomí
Každý člověk může věřit tomu, čemu chce. Víra nemá být svazována žádnými politickými či vládními omezeními ani žádným oficiálním státním náboženstvím. Víra se také na nikom nesmí vynucovat a nikdo nesmí být pronásledován, protože věří jinak než většina ostatních.
I přesto bychom však chtěli říct, že to neznamená, že každý názor vnímáme jako správný. Pevně věříme tomu, co jsme uvedli v předchozím výkladu. Zároveň však chceme bránit právo každého věřit tomu, co si zvolil, pokud skutky s tím spojené neomezují, neutlačují a neohrožují ostatní.